Jak jsem začal s koloběžkou

Koloběžka. Já vlastně ani nevím proč. Nevím proč, ale před mnoha lety se mi ta myšlenka zalíbila a už nepustila. Myslím, že mě držela tak 7 let. Manželka nechtěla ani slyšet, že jsem blázen a že pro děti a že mě to neuveze a že mě to nebude bavit a že škoda peněz a že je práce plno a ne jezdit na koloběžce a že … Jsem se rozpesal, dofám, že každý ví o čem je řeč a pokud ne, máme tu Wikipedii a tam výklad slova koloběžka.
Jednou jsem měl cestu přes Rožnov a stavil se v prodejně známého českého výrobce koložběžek – MIBO. V té době zas tak na výběr nebylo, MIBO, Kickbike, K-bike, Kostka. To bylo asi všechno. Morxes přišel až později, pokud se nepletu. Z koloběžek pro dospělé byl asi jen jmenovaný výběr, tedy pokud chtěl člověk nějakou slušnou kvalitu.

 

V prodejně byli ochotní, zkusil jsem tehdejší modely a říkal si, že je to divné, ale nepřijdu si jak blázen. Chci koloběžku. A léta běžely a já byl stále bez koloběžky. Až jsem zase začal otravovat a byl schválen nákup koloběžky. Tedy jsem našel nejbližšího prodejce, Cyklo Chodov. Domluvil se, pán, že není problém. A když už jsem měl vybranou jistojistě ze dvou tehdy nabízených barev tak do toho přišla rána – nová barva, zelená. Velký brouk v hlavě, ale přeci, sice jsem nikdy nikoho neviděl, ale přeci nebudu jezdit na něčem co má asi každý a objednal jsem si tedy novinku – zelenou koloběžku MIBO Mastr TOP.

Tady je krasavice, hned po tom co jsem přijel z prodejny, ještě směla krasavice do obyváku, naposledy.

Koloběžka MIBO Mastr TOP

Koloběžka MIBO Mastr TOP

Přidělal jsem světlo a že ji půjdeme zkusit jen na ulici.

Ouvej. První metry, navíc do kopečka, něco strašného. V duchu jsem si připravoval řeč jak zdůvodním to, že tolik peněz leží v koutě, jak jí tak nějak nenápadně zasunu do kouta, budu ticho nebo jak se jí zbavím s co nejmenší ztrátou. Milerád jsem ji půjčil dceři, ta se chvíli proháněla po ulici. Té to šlo, měla zkušenost z dětské a tahle měla proti dětské nášlap proklatě nízko, takže to muselo být pěkné svezení. Šeřilo se, šli jsme domů.


Druhý den. No musel jsem, když mám tolik let vysnívanou koloběžku, musel jsem ji zkusit na nějaké delší trase. Zvolil jsem okruh necelých 8 km. Od domu opět hrůza, ta dřina do mírného kopečku. rovnika dobré, ale pak to přišlo. Mírný svah. Hrůza, děs. Nadával jsem si, do čeho jsem to dal na stará kolena. Ale okruh jsem ujel a zjistil, že z koloběžky, na rozdíl od kola, mě nic nebolí. Tak nějak se to rozloží a výsledkem je, že nebolí zadek, no to je logické, chybí sedátko, ale ani nohy, ruce, záda, prostě nic. Taková příjemná únava.

Tady záznam první jízdy. Jen tedy, tehdejší aplikace občas trochu nefungovala, tu maximální rychlost jem měl tehdy maximálně desetinovou. Je to převedené do aktuálně používané aplikace Endomondo.

První trasa na koloběžce

První trasa na koloběžce

A tak to začalo. A dokonce tak, že jsem některým i lezl asi dost na nervy tím jak jsem mluvil jen a jen o koloběžce. Pořád a vsude a nejradějich bych přestal chodit pěšky a všude jezdil na koloběžce.

 

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d blogerům se to líbí: