Veliš na koloběžce

Na ten kopec na jehož vrcholu je zřícenina hradu jsem koukal už dlouho. Jezdívám kolem autem, nedaleko bydlí teta, jel jsem přes ten kopec i na koloběžce, ale vylézt nahoru, to se mi nikdy nechtělo. Až teď. Dcera kam pojedeme, vymyslel jsem tedy výlet na Veliš a Zebín s tím, že si na náměstí v Jičíně může dát co bude chtít. Nemá letos moc naježděno, celá trasa by na ní byla asi moc, přiblížili jsme se tedy autem, to jsme nechali na náměstí v Libuni. Hned na začátku kopec, rozbitá silnice na Bystřici, bereme to po té méně frekventované. No chybami se člověk učí, příště zase raději na Staré Hrady po pěkném asfaltu. Díky (ne)kvalitě silnice si neužíváme ani následný sjezd z kopce. Za Střevačí překvapení v dnes obvyklých žlutých lánech změna, červené pole. Je to myslím jetel. Pěkný pohled.

jetelová pole

A zároveň už vidíme i jeden z cílů dnešního putování, kopec a zříceninu Veliš.

 

Veliš ze silnice mezi obcemi Střevač a Bukvice

Veliš ze silnice mezi obcemi Střevač a Bukvice

Projedem obcí Bukvice a dáme se vlevo do kopečka, no slušný kopec, ale stále pohoda proti tomu co nás čeká. Podhrádím dojedeme až k samotné zřícenině a divím se, kam se ztratila cihlová špička, není vidět. Cesta k vrcholu, to je asi to nejhorší co jsem s koloběžkou zažil. Kam se hrabe cesta na vrchol šumavské Smrčiny a dalších kopců, výstup na Říp od Ctiněvse a ba i na Kozákov po turistické od jihozápadu. Sráz, hlína, díky suchu tvrdá, klouže to, opatrně našlapujeme v okrajích po trávě. Jednu koloběžku jsem nechal v trávě pod kopcem, lezu jen se svojí.

první část strmé pěšiny na vrchol Veliše

Po zdolání té hrůzy, ejhle rovinka. Naskakuji na koloběžku a jedu, to jsem nečekal. Ovšem stále nevidím špičku. Tu uvidím po ujetí asi deseti metrů a zároveň ještě větší hrůzu než byla první část výstupu. No nic, když už, to prostě musím.

 

 

Druhá část výstupu na Veliš

Při výstupu je možno přidržet se kovového pásu, nejspíš bleskosvod. Zdoláváme i tuto část a odměnou je krásný výhled

 

Výhled z Veliše – Bezděz, Ještěd, Trosky …

pohled na Jičín, Zebín, náš další cíl a v dáli Krokonoše

Výstup se vyplatil, výhled je krásný, jen škoda, že jsem nechal doma dalekohled. A zde důkaz, že jsem koloběžku vynesl, no asi deset metrů jsem i jel, až na vrchol Veliše.

důkaz, že koloběžka byla na vrcholu Veliše

Sestup, to také nebylo nic k popukání, opatrně jsme našlapovali, přidržovali se keříků, ujet noha, nebylo by to pěkné sletět dolů. Výstup je fakt pro zdatné. Nechci z toho dělat žádnou extrémní turistiku, ale na lodičky to myslím rozhodně není. Když jsme se vrátili k druhé koloběžtce kterou jsem nechal dole, zjistili jsme, že je tam vstup do podzemí. Trochu jsem pátral a v podzemí Veliše údajně měla svoje prostory armáda. Objekt na Veliši prý pařil k Teritoriální radiační hlásné síti a nesl označení CE 05-54-11.

vstup do sklepení pod zříceninou

vstup do sklepení pod zříceninou zblízka

Vlezl jsem dovnitř, nic, jen zatuchlina, prostory v podzemí byly prázdné, překvapivě i čisté, času málo, neprolézal jsem to celé a mobil jako baterka, no dobré, ale není to ono, tak někdy příště.

Krátce jsme nahlédli mezi skály a jeli dál. Už bylo jasné s ohledem na to kolik je hodin, že Zebín nestihneme.

jedna ze skal na Veliši

Místo po silnici z Podhradí jsme se vydali lesem. Cesta z hrubého kamení, koloběžku bylo nutno občas vést i z kopce, ale nebylo takových míst mnoho.  Nejprve jsme se drželi žluté, potom po červené lesem jsme dojeli k rybníku Jíkavci.

mostek přes bezejmený potůček u rybníku Jíkavce

Od rybníku do Ostružna opravují silnici, opět tlačíme občas i po rovině, většinou je ale cesta i pro koloběžku sjízdná.

 

Veliš pohledem od Ostružna

Na kraji Ostružna je u cesty takováto lavička. Na půlku, dva důchodci, no nevím, dva milenci snad, možná je to pro milence z řad důchodců.

lavička v obci Ostružno

Odpoledne se chýlí ke konci, zvažuji ten Zebín, asi někdy příště. Cesta zpět je relativně dlouhá a opět musíme překonat kopec. Vydáváme se tedy na zpáteční cestu. Ve Vokšicích jsou k vidění pza plotem zajímavé skupltury ze starého železa, nářadí, mašinek.

tvořivost v areálu nějaké firmy ve Vokšicích

 

tvořivost v areálu nějaké firmy ve Vokšicích

tvořivost v areálu nějaké firmy ve Vokšicích

Stoupáme zpět k Veliši, druhá polovina výpravy už stávkuje a to máme ještě kousek domů, ale vlastně už jen z kopce. Tedy až vyjdeme do kopce. Poslední pohled na Zebín na který jsme tedy nedorazili a na Jičín.

stoupáme zpět do Podhradí, pohled na Jičín a Zebín

Hurá, jsme opět na kopci, sjedeme do Bukvice, pokocháme se červenými jetelovými lány a uháníme zpět směr Libáň. Vítr fouká do zad, takže koloběžky jedou skoro samy.

pole jetele ještě jednou

Neopakuji počáteční chybu, proč stoupat a pak se drncat do Libáně, v Bystřici to bereme pěkně po hlavní na Staré Hrady

 

 

 

zámek Staré Hrady jen míjíme

Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a zhruba 38 km je za námi. Zebín tedy někdy příště.

 

 

You may also like...

%d blogerům se to líbí: