Třeboňsko na koloběžce – na sever

Po loňské, trochu kopcovaté, výpravě za sochami Michala Olšiaka a předloňském zdolávání Šumavského Everestu, což nebylo vůbec po rovince, letos že prý vyrazíme někam na roviny. Vyhrála to Třeboň a okolí. Našlo se ubytování za dobrý peníz, na přespání dobré, celý den stejně člověk stojí na koloběžce a vyrazilo.

Start relativně brzy ráno, koloběžky do aut a jedeme, nestavíme, ať užijeme hned prvního dne. Domácí náš náhodou uvítal hned po vystoupení za auta a že prý jestli chceme, že je knedlo-vepřo-zelo a že nám dá i hned klíče. To se bylo super, lepší než se převlékat u auta a obzvlášť skvělé to bylo při návratu, ale to jsme ještě nevěděli.

První trasa byla naplánována na sever, k Jindřichovu Hradci a, to mě totiž přitahovalo ten název, do Kardašovy Řečice. Vyrážíme, polní cesta od penzionu mírně do kopce a hned jsou protesty, že byly slibovány roviny a ne takové kopce. Kopce ale ještě přijdou. Telátka v místním družstvu či jak se to dnes říká.

Dávám si závazek fotit každý rybník který během následujících dnů uvidím.

Toto předsevzetí bere za své asi u pátého. To bych neustále zastavoval a fotil a kartu bych zaplácal jen fotkami rybníků. Jižní Čechy, rybník kam se člověk podívá. Třetí den už jsme si z toho dělali srandu, že je to jak “kachny, kachny, kachny” z filmu Rozpuštěný a vypuštěný, když někdo poukázal na rybník. Po chvíli, říkám si, sakra polínko (moje zkomolenina vesnice Políkno) to mi něco říká. No aby ne, tudy jsem jel před rokem Přejezd republiky na koloběžce. Cesta ubíhá, první zastavka, na kterou před rokem nebyl čas, jez u Cupkova mlýna.

Potom již hurá do města, opět kolem jezu a samozřejmě nesmí chybět místo odkud je zámek nejfotogeničtější.

Překročíme poledník. Prý je tedy na špatném místě, ale to nám radost nekazí.

Trochu se naklepeme na dlažbě uliček a pauzujeme na zmrzlině na zdejší pěší zóně.

Projedeme náměstím a přes Mertovy sady, kolem Křížové cesty, opouštíme Jindřichův Hradec, směr Kardašova Řečice.

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou tedy je v plánu ještě rozhledna Rýdův kopec. Moc krásná, kupodivu zdarma a nonstop otevřená. Výhledy nemá cenu fotit, byly krásné, ale fotka to stejně nikdy nevystihne. Rozhledna se nám moc líbí. Je možno vybrat si zda si člověk zamotá hlavu na vnitřním kovovém schodišti či zda využije dřevěné na kterém se může rozhlédnout po krajině i cestou nahoru či dolů.

Zajímavý kostel sv. Barbory v lese opodál je bohužel oplocený a je v soukromém vlastnictví. Takže obec Mnich a domek uprostřed křižovatky

hdr

a sláva, Kardašova Řečice.

 

A tady nastává problém, celkem dost hodin, ono to kochání zabere vždy moc času, je jasné, že část plánované trasy vynecháme, ale co nechceme vynechat je něco k snědku. Nikde nic, hospody zavřené, ale nakonec jednu na terase na náměstí najdeme.

Až při odjezdu zjistíme, že tam mají ještě opravdové náměstí, velké, lavičky ve stínu, to nebývá až tak samozřejmé a na radnici zajímavé hodiny. Hodiny jsou to prosklené nad vchodem.

 

A hodin je právě fůra, nejvyšší čas zrychlit tempo, směr zámek Jemčina a penzion.

Před cílem jedna navigace říká zde vpravo, moje říká že vpravo asi až za sto metrů. Jedeme podle mé a je z toho prodírání se lesem, přes spadané stromy, kopřivy, maliny a nevíme co ještě, už je docela tma. Po 22 hodině jsme na dvoře penzionu. Domácí nám říká kam můžeme uložit koloběžky a hurá na kutě. Tady je právě ten okamžik kdy jsme rádi, že máme klíče a věci vybalené již z poledne. První den, či spíše jen odpoledne, jak jeje zaznamenalo Endomondo.

trasa sever

trasa sever

Zítra je v plánu nejdelší výlet, asi 60 km, na západ, do Třeboně kvůli které jsme tady.

Koho tedy zajímá co bylo dál, pokračování:

Třeboňsko na koloběžce – na západ

Třeboňsko na koloběžce – na jih

Třeboňsko na koloběžce – kam nás kola …

 

 

 

 

 

 

970x210.jpg
468x66

Mohly by se Vám líbit články...