Paříž (Londýn) za tři dny.

 

Takhle kolem Silvestra si říkám, jaký program na jarní prázdniny. A že dcera neviděla Eiffelovu věž a často o ní mluví a nechtělo se mi nikam do tepla, vymyslel jsem, že se podíváme do Paříže. Byl jsem tam před takovými 25 lety, proč neoprášit vzpomínky. Přišlo mi to takové jako málo, začal jsem přemýšlet, že bych ještě nějaké město. Zkoušel jsem nakombinovat tři města, ale nepodařilo se to tak aby byl dostatek času, nenašel jsem vhodné letenky. Tak jsem rozšířil plán jen o jedno město a to Londýn. Co nejlepší využití jarních prázdnin, let tam v krásný čas, sobota ráno, let zpět pátek večer.

Původní pořadí bylo Londýn a pak Paříž, ale našel jsem informaci, že od listopadu do března je každou první neděli v měsíci vstup do Louvre zdarma. Bylo jedno kdy kam, tedy jsem pořadí otočil a tím ušetřil asi 35 eur za vstupy. Letenky do Paříže byly, letenky z Londýna také, teď jak se přemístit. Napadl mě vlak. Vlastně mezi Paříží a Londýmen jezdí nějaký rychlý vlak a tím jsem ještě nejel a českým pomalý dobře pět let také ne. Dotaz u strejdy googla a bylo jasno. Eurostar nás přepraví.  Cesta trvá jen 2:20 a stojí v našem termínu cca 2850 Kč. Letenky vyšly na cca 2100, ale když připočtu cestu na letiště něco přes hodinu, cena 12 eur, dvě hodiny čekání na letišti, spousty nachozených km, cesta z Letiště v Londýně, cena, byl vlak jasný vítěz. A zážitek navíc.

Začal jsem hledat ubytování. Starý oblíbený Booking.com, kde jinde. Nejprve, zda raději neco dražšího v centru nebo na okraji, vydat peníze na MHD a ztrácet čas, vyšlo mi jako lepší řešení bydlet poblíž a mít památky které hcceme vidět v dosahu pěší chůze. Paříž, tam to byl odocela jednoduché, našel jsem, ne moc daleko, blízko nádraží ze kterého jsme posléze přejížděli do Londýna, vcelku slušný Hôtel Sibour. Sice jen dvě hnvězičky, ale se snídaní, pro dva cca 4500 na tři noci, do města kousek, na nádraží také a za rohem měl konečnou i autobus z letiště, co víc si přát.

Takže je jasno, letenky, ubytování mám, na vymyšlení programu je času dost. S ubytováním v Londýně to bylo krapet horší, ale o tom v pokračování.

Asi týden před odjezdem sleduji počasí a ladím plán. či spíše se o to snažím, přišlo hodně mrazivé počasí, ale svítá naděje.

Pro plánování jako obranu proti skléroze a pro rychlé zjištění jestli něco z toho co chceme vidět není poblíž využívám mapy google do kterých si vkládám jednotlivá místa.

Paříž – mapa míst která chceme navštívit.

Ty modré značky, tam všude bychom rádi, textově to vypadá jako hodně dlouhý seznam

Jim Morrison’s Grave Památník · Père-Lachaise
Place de la Bastille Remains of the Bastille
 Katedrála Notre-Dame  Sainte Chapelle
 Pont des Arts  Louvre
 Vítězný oblouk  La Grande Arche
 Eiffelova věž  Canal Saint-Martin Pont d’Amelie
 Bazilika Sacré-Cœur  Atelier de Picasso
 Le mur des je t’aime  La Machine du Moulin Rouge
 Printemps Haussmann  Grande Synagogue de Paris
 Passage des Panoramas  Tour Montparnasse
 Musée d’Orsay  Pařížské katakomby
  Gare de Paris-Nord  Sibour

Předposlední je nádraží odkud odjíždíme a poslední je místo kde máme hotel, co kdybychom se ztratili v tak velkém městě 🙂

Pevný bod programu je jen jeden, v neděli navštívit Louvre, když je vstup zdarma, jinak tak nějak volný program.

Mapa pro offline použití je stažena i když data fungují v rámci EU jak odoma, ale jeden nikdy neví.

Sobota – den první.

Sobota, po půl páté sedáme do auta, venku – 11. Trochu čára přes, počítal jsem s lepším počasím počátkem března. Jelikož jsem nás odbavil přes web, nebudu přeci strašit na letišti dvě hodiny předem a navíc sobota ráno a mimo sezonu, letiště bude prázdné. Bylo. Letadlo do Paříže bylo tedy plné, asi i další které odlétala v ten čas, ale proti letním měsícům působilo letiště prázdně. Před šestou jsme na letišti, na ceduli oznámení, že bude let opožděn asi 15 minut, to by šlo.

 

před šestou jsme na, vcelku prázdném, letišti

 

Nakonec to byla skoro hodina a nechápu jak to dělají, ale v Paříži jsme přistáli jen asi o 15 minut později než jsme měli.

 

Čekal jsem, že letiště CDG bude velké, zvláště když je udáváno, že je šesté největší na světě, ale byl jsem překvapen. Cestu k autobusu číslo 350 jsme šli a jeli letištním metrem 40 minut. Pravda, chvíli jsme i bloudili a chvíli pozorovali cvrkot. Odmítl jsem nabídku hned po východu z celní zóny na jízdenky RER za 18 euro na osobu, bus má přeci stát jen 6. Autobusové nádraží jsme našli, autobus 350 akorát čekal, nasedli jsme a za chvíli se už vezeme. Pro fanoušky letadel, viděli jsme ho při pojíždění a autobusem jsme pak jeli v těsné blízkosti – legenda, letadlo Concorde. Cesta byla hodně dlouhá, přes hodinu. Nemám fotky, autobus měl hodně špinavá okna, ale připadal jsem si jako někde na Balkáně podle špíny a množství odpadků a chvílemi ještě východněji či jižněji podle ustrojení chodců a žebráků v křižovatkách.

Jak tak sleduji trasu autobusu a plánované zastávky, dostávám nápad, že vystoupíme dřív, nepůjdeme do hotelu a začneme s prohlídkou města. Vystupujeme tedy u nádraží Gare de Paris-Nord a vydáváme se k bazilice Sacré-Cœur po Boulevard de Magenta. K bazilice přicházíme ulicí, no ulicí, je to dlouhé schodiště Rue Maurice Utrillo. Dobrá rozcvička.

schody v ulici Rue Maurice Utrillo

 

Před bazilikou dlouhá fronta na vstup, ta nám nevadí, nemáme v úmyslu jít dovnitř.

Bazilika Sacré-Cœur

Chvíli se kocháme pohledem na Paříž a pokračujeme.

pohled na Paříž od baziliky Sacré-Cœur

 

 

V boční uličce chvíli posloucháme černošskou kapelu a dojdeme na Place du Tertre plné malířů a prodavačů obrazů.

 

 

A zase schody a jsme hnedle u Atelier de Picasso.

Ateliér Picasso

Ateliér Picasso

 

Procházíme přes Jardin des Abbesses ke zdi lásky, Le mur des je t’aime. Čekal jsem od obojího trochu víc, ale tak prostředí příjemné, chvíli posedíme a něco pojíme, ať je batoh lehčí.

 

zeď lásky, pohled od Jardin des Abbesses

Dalším cílem je slavný Boulevard de Clichy, Pigalle a samozřejmě Moulin Rougue. Cestou, hned proti východu z parku u zdi lásky nevynecháme možnost nahlédnout do kostela St-Jean l’Evangeliste de Montmartre. Na Pigalle se občersvuejem u McD, překvapením je rychlost obsluhy, tác nám ke stolu donese obsluha a ještě nám zařídí místo přesazením dvou hostů. McD s obsluhou a donešením, jak v dalších dnech zjišťujeme, není nic neobvyklého. Od nás znám jen dlouhé čekání a starej se sám. A nejen u McD, ale podobně fungoval i BK.

Moulin Rouge. Kdo by neznal. Symbol Paříže snad jako Eifellovka nebo Louvre či Vítězný oblouk. Vstupenky na představení si tedy nekupujeme, ceny začínají tuším na 112 eurech a je sobota, to, jak jsem se tam myslím dočetl mají vstup jen včetně večeře a to je kolem 180 eur na osobu.

Moulin Rouge

Od Moulin Rougue jdeme uličkami k Printemps Haussmann. To má být snad jeden z prvních obchodních domů na světě nebo v Evropě. A údajně nahoře kavárna či restaurace s výhledem na Paříž. Obchodní dům najdeme, stará část je hezká, ale dovnitř nejdeme. Odrazujeme mě luxus a ochranka. Ochranky, ty jsou všude v současné Paříži, u každého důležitějšího vstupu, u každé památky, všude kontroly. Buď jen vizuální nebo ruční detektor kovů, prohlídka tašky či batohu. U významějších památek i půchod rámem.

Chvíli pozorujeme na ulici bubnující na různé předměty dívku. Neuvěřitelné, jde jí to parádně.

bubnující dívka u Printemps

Židovská synagoga je také zklamaním. Ploty kolem, policie.

Grande Synagogue de Paris

Míříme tedy k dnes asi poslednímu místu které mám poznačené, pasáži Passage des Panoramas, prý jedné z nejkrásnějších a nejstarších v Paříži.

Passage des Panoramas

Zajímavý zážitek, ale pasáž působí trochu opuštěně, plno obchůdků má stažené rolety nebo jsou zabedněné.

Po Boulevard Poissonnière, kolem Musée Gourmand du Chocolat Choco Story míříme do hotelu, nohy už trochu bolí, dcera ta naříká už dávno. 

prozdravi.cz

muzeum čokolády

 

 

Ulice k hotelu je plná obchodů a bister. Některé obchody lákají.

maso – uzeniny

cukrárna – hodně lákavé

prodejna sýrů

vše vyrobeno z čokolády

 

 

Naštěstí dcera nemá představu co nás čeká v následujícíh dnech 🙂 kolik nachodíme km. Recepční milý chlapík, platba jen hotově, doplácím tedy jen místní poplatek 6 euro a dostáváme klíče. žádné doklady nechce.

 

 

 

Pokoj malý, čisto, koupelna opravdu malinká. Ovšem nemáme v plánu se tu moc zdržovat takže hodnotím jako dobré.

pokoj v hotelu Sibour

koupelna v hotelu Sibour

 

 

 

 

 

Neděle – den druhý.

Hlavním cílem je dnes Louvre. Po snídani – půl bagety, máslo, džem, croissant, kelímek džusu a k pití výběr káva-čaj-kakao (tímto jsem popsal hotelovou snídani i na další tři dny) vyrážíme.

snídaně v hotelu Sibour – každý den stejná

Jelikož malinko mrholí a nohy po včerejšku trochu bolí, kupuji pro dceru za 4,10 eura celodenní, tedy vlastně víkednový, ale pro nás již jen na neděli lístek a pro sebe kupuji carnet 10 lístků za 14,90. Vystoupíme přímo z metra nedaleko vchodu do Louvru. Překvpaním je dav lidí, takový docela organizovaný asi do 2-5stupu. Toho si nevšímáme a chvíli pokračujeme ke vchodu, ale jen chvíli než mi to dojde. Ten šílený, nekonečný had lidí je fronta právě tam. Tedy se vydáme opačným směrem a jdeme a jdeme a jdeme, stále proti několikastupu lidí. Odhaduji, že to může mít kilometr ta fronta.

část fronty na Louvre zdarma

 

 

Říkám si, no chvíli vydržíme a kdyby, tak prostě Louvre vynecháme. Fronta ale postupuje rychle, asi za dvacet minut jsme u bezpečnostní kontroly, ta jediná to dnes zdržuje, když je vstup zdarma.

Louvre je ohromný barák, fakt velký. Neříkám, že největší co by kdy člově kviděl, ale projít poctivě všechno, kdyby to snad člověka zajímalo, týden by nestačil.

model Louvru

jeden z monha krásných stropů

maskované moderní dveře

Takže jen hlavní dva body. Expozice věnované Egyptu

 

a samozřejmě – Mona Lisa.

sál s Monou Lisou

Mona Lisa zblízka

 

Po necelých dvou hodinách sedíme v restauraci, no lepší bufet kouaek od vchodu a jím jeden z nejhorších a nejdražích salátů Ceasar v životě. Dcera je s noky docela spokojená.

Salát Caesar v restauračním bufetu u Louvre a noky

Salát Caesar v restauračním bufetu u Louvre a noky

 

Protože déšť nejen, že neustal, ale spíš zesílil, než Notre Dame volím cestu podlobím ulicí Rivoli směrem k náměstí Concorde. Cestou dcera, že zmrzlinu, ale 4,50 za kopeček mi přijde trochu moc. Rivoli vůbec není levná, pro fajnšmekry na módu jsem vyfotil jeden vystavený model i s cenami.

a cenovka k tomuto modelu

a cenovka k tomuto modelu

oblečení na rue Rivoli

oblečení na rue Rivoli

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tam obejdeme ruské kolo, zde mu říkají obří a vzhledem k tomu, že stále prší a máme lístky na metro, jedeme pár zastávek směrem k Notre Dame. Dcera by se sice chtěla svézt, vstupné 12 euro není mnoho, ale mám již koupené lístky na London Eye a hlavně, to jsem nevěděl, na tomhle jsme už jeli v Amsterdamu před lety.

Ruské kolo na náměstí Concorde

Ruské kolo na náměstí Concorde

 

 

Déšť neustává, ale podle předpovědi by měl už končit. Zajdeme tedy na kávu a zmrzlinu a nelhali meteorologové, přestalo. Nejprve míříme k Palais de Justice de Paris, tedy Justičímu paláci a Sainte Chapelle. Cestou vidíme zase jedno zajímavé vozítko, tentokráte šlapací.

šlapcí vozítko

šlapcí vozítko

 

Když už nás počasí netrápilo, rozhodl jsem, že se kousek vrátíme k Pont des Arts. Nebylo to nutné, zábradlí ověšené zámky má i most Neuf.

zámky na zábradlí u mostu Neuf

zámky na zábradlí u mostu Neuf

Justiční paláce obejdeme druhou stranou zpět a už jsme u Notre Dame.

Notre Dame

Notre Dame

 

Koloběh, má záliba, je v Paříži celkem rozšířen. Pravda, všechny koloběžky co jsem viděl byly jen takové ty městské skládačky, ale na dopravu po městě dobré. A nebýt člověk tak nabalený, jistě by se i využila nabídka kol k zapůjčení, obyčejných nebo i elektrokol bylo po ulicích docela dost. Na sezónu asi málo, ale je možné, že v letních měsících přidají, nevím.

koloběžky před Notre Dame

koloběžky před Notre Dame

kola k zapůjčení

kola k zapůjčení

Slavný chrám si samozřejmě prohlédneme i uvnitř, fronta je jen asi deset lidí. Poslední co bychom rádi viděli, jsou zbytky Bastily Remains of the Bastille a náměstí Place de la Bastille. Vedle Notrde Dame si kupujeme panini, zbytkem nakrmíme kachny v parku za chrámem.

kachny v parku za Notre Dame

kachny v parku za Notre Dame

Notre Dame zezadu

Notre Dame zezadu

 

 

 

 

 

 

 

 

Těším se na pozůstatky oné slavné stavby a tedy, slovy klasika, ne Kokoříně byla alespoň stánek s buřtama.

zbytky z Bastily

Nohy bolí, náměstí a rovněž plánovaný Canal Saint-Martin Pont d’Amelie vzdáváme a jdeme na metro a do hotelu. Jelikož je brzy a dceři stále platí lístek, navrhuji malou změnu, jedeme se podívat na Grande Arche de la Défense. Cesta metrem a RER trvá téměř třičtvrtě hodiny.

Grande arche - moderní vítězný oblouk

Grande arche – moderní vítězný oblouk

pohled od Grande Arche směrem na západ, ven z Paříže

pohled od Grande Arche směrem na západ, ven z Paříže

 

 

 

pohled od Grande Arche k původnímu vítěžnému oblouku

pohled od Grande Arche k původnímu vítěžnému oblouku

I když se stmívá a za chvíli je úplná tma, přesto obdivujeme velikost novodobého vítězného oblouku i prostranství před ním. Poté jdeme projít obchody, vlastně asi celé náměstí pod sebou ukrývá několik pater obchodů, občerstvení a RER stanici.

Pondělí – den třetí.

Hlavním bodem dnešního dne je Effelova věž. Konečně se splní sen a uvidí ji. Abychom ušetřili  čas i nohy, jedeme na zhruba prostředek Champs Elyséé metrem. Krom hlavního bodu jsem zakomponoval do dnešního programu ještě Elysejský palác. Tedy míříme tam. Jenže, vlastně je to téměř jak s tou Bastilou. Kolem celého areálu je další mobilní plot, plno vojáků a policistů, nakonec to musíme obejít naž na náměstí Concorde. Moc jsme toho neviděli.

Elysejský palác

Elysejský palác

Míříme tedy zpět na Champs Elyseé a k Vítěznému oblouku. Je to tedy opravdu monumetální stavba. Výška je prý 60 metrů. Před lety jsem jel jen kolem, po onom bláznivém kruhovém objezdu, dnes tedy podchodem dojdeme až k němu a obejdu si ho a prohlédnu zblízka.

Vítězný oblouk

Vítězný oblouk

Obří kolo od Vítězného oblouku

Obří kolo od Vítězného oblouku

 

Grande Arche od Vítězného oblouku

Grande Arche od Vítězného oblouku

Po obhlídce Vítězného oblouku již nemohu déle trápit a opravdu musíme jít k té „eiffelce“, kvůli které tu vlastně, pohledem dcery, jsme.

Poslední ohlédnutí a už jdeme

Vítězný oblouk netradičně z boku

Vítězný oblouk netradičně z boku

 

Nemělo by to být daleko, asi po půl hodině chůze ji poprvé vidíme, tedy poprvé zblízka, byla samozřejme vidět už v sobotu z letadla, pak od Louvre, ale teď je již téměř na dosah.

Eiffelova věž

Eiffelova věž

 

Při průchodu bezejmeným parčíkem ještě míjíme zajímavou sochu.

 

 

 

triumfální tanec

triumfální tanec

Na druhé straně mostu, už téměř pod věží si dáme panini a jdeme na to. Nejprve si říkám, sakra, to je ale fronta. Jenže ta, zhruba na 45 minut, fronta není fronta na Eiffelovu věž, to je jen fronta na bezpečnostní kontrolu.

fronta na bezpečnostní kontrolu u Effelovy věže. Fronta na lístky je v pozadí

fronta na bezpečnostní kontrolu u Effelovy věže. Fronta na lístky je v pozadí

 

 

Fronta na vstupenky je pak mnohem delší. Ovšem i s tou to bylo nakonec jinak, ale chvíli jsme v ní také stáli. Děsivě dlouhá fronta totiž byla na výtahy.

fronta na výtahy u Effelovy věže.

fronta na výtahy u Effelovy věže.

 

 

 

My si ovšem chtěli „Effelku“ užít tak jsme se rozhodli do druhého patra vyjít pěšky a na vrchol, ono to oficiálně ani jinak nejde, až na samý vrchol se teprve nechat vyvézt. Na pší výstupy byla fronta zhruba 5 minut.

Oficiální ceny – kombinovaná vstupenka prý nejde koupit předem.

busta konstruktéra

Stoupáme nahoru, znovu obdivuji tu konstrukci. Přijde mi to k nevíře, že to postavili tak dávno. Ne moc, není to možná ani div světa, ale přeci jen, člověk musí smeknout. Prý ji natírají každých sedm let, termín se nejspíš blíží.

místy už rezaví

místy už rezaví

 

V každém patře samozřejmě věž obejdeme, nebudu unavovat velkým počtem fotek. Pokud mám použít opět slova klasika – „to jsou panorámata„. No, a co až budeme nahoře, to teprv budou panorámata. I přes menší opar je viditelnost celkem dobrá a pohled na Paříž z té výšky stojí za to. Po schodech se není třeba bát, myslím, že každý normálně chodící člověk výstup bez problémů zvládne. tím, že se člověk občas zastavuje na kochání, občas aby si prohlédl detail konstrukce a občas aby pustil jiné návštevníky, myslím, že kdo zvládne vyjít do druhého patra běžného domu, nebude mít problém.

Nově je část podlahy v mezipatře prosklená, to před 25 lety nebylo, člověka to trochu děsí, ale nakonec zkusí. Zajímavý zážitek. Obejít věž v každém patře neposkytuje jen výhledy na město, ale i poučení. Jsou zde umítěny různé zajímavosti vztahující se k Effelově věži.

Když vyjedeme nahoru, je možno zahlédnout přímo konstruktéra při diskusi nad projektem.

Gustave Eiffel

Gustave Eiffel

A také můžete výstup oslavit trochou šampaňského či jen vody v místním baru.

"bar" na vrcholu Effelovy věže

„bar“ na vrcholu Effelovy věže

ceník "baru" na vrcholu Effelovy věže

ceník „baru“ na vrcholu Effelovy věže

 

Byť je známo, že Effelova věž je vysoká 300 metrů, ani na vrcholu nejste tak vysoko, jste o dvacet metrů níže.

Sjedeme do ruhého patra, já bych třeba až dolů výtahem, ale dcera trvá na čokoládě a také na tom, že půjdeme i dolů po schodišti. Dáváme si tedy v bufetu opět panini, kávu a povinnou čokoládu. Sejdeme dolů a po Maratových polích míříme pomalu k Invalidovně. V plánu mám i hřbitov Père-Lachaise či  Musée d’Orsay. Návštěvu tour Monparnase sám zavrhuji, co bychom dělal ve výšce pouhých 200 metrů když jsme právě byli mnohem výš.

Loučíme se s „eiffelkou“ a jdeme směr Invalidovna.

 

Eiffelova věž

Eiffelova věž

 

Protesty už jsou docela velké. Takže chvíli posedíme na zdi, asi původně vodního příkopa, okukuji tam zvedací most, udělám fotku s vojákem, samozřejme, když jsou všude, aby nehlídali Invalidovnu.

most u Invalidovny

most u Invalidovny

Invalidovna

Invalidovna

Rozhodneme, že tedy dovnitř ne, že ani hřbitov ne, že pojedeme do hotelu a večer se za poslední lístky pojedeme podívat na zlatou Effelovu věž. Necháme se zkontrolovat, foto s vojákem a areálem jen projdeme ke stanici metra a za chvili jsme v hotelu.

Večer tedy vyrážíme naposledy do města.

A je opravdu zlatá.

Eiffelova věž v noci

Eiffelova věž v noci

Úterý – den čtvrtý.

Ne, nebude den čtvrtý. Je to přesně tak jak jsem slíbil na začátku a jak zní nadpis článku – Paříž za tři dny. Viděli jsme něco navíc, něco jsme nestihli, možná někdy příště. I když, pokud mohu předbíhat a zmínit pokračování naší cesty, nemyslím, že nějaké bude. Londýn kam dnes přejedeme se mi líbil mnohem, mnohem víc. Můžete pokračovat rovnou čtením o tom jaké byly tři dny v Londýně, nebo si přečíst malou vsuvku o přejezdu vlakem.

 
prozdravi.cz
 

 

 

Mohlo by se vám líbit...

%d blogerům se to líbí: